Asi každý rodič chce, aby jeho dítě mělo spokojený, bezstarostný život. K tomu jsou však potřeba peníze. A dnes se nelze spoléhat na to, že dosažené vysoké vzdělání znamená, že najde i dobře placenou práci. Obvykle tomu tak skutečně není.
I proto se je snaží zajistit i jinak. Jednou z často využívaných možností je pak spoření pro děti. Jednoduše řečeno, rodiče budou na speciální účet posílat určitou částku. Ta je navíc pravidelně úročena, a navíc jsou zde ještě příspěvky od státu. Nakonec tedy máme mnohem větší sumu peněz, než kterou tam vložili. Tu si nakonec jejich potomek vybere po dosažení dospělosti.
V závislosti na tom, kdy toto spoření založí, a jak velkou částku tam posílají, může potomek dostat i poměrně slušnou sumu. Tu pak může použít například na koupi vlastního domu či bytu, auta, případně si s nimi ulehčit start do života a používat je, než si najde zaměstnání.
Zdálo by se tedy, že tento systém je skutečně výhodný, a že je to dobrý způsob, jak zajistit, aby naše děti měly dostatek peněz. A jistě, mnohým lidem pomáhá. Avšak má i své mouchy, přičemž jedna je poměrně fatální.
Jedná se o fakt, že v podstatě dětem chudých rodičů příliš nepomůže, kdežto dětem bohatých rodičů dá ještě více peněz. Jak to?
Jednoduše řečeno, chudí rodiče si pravděpodobně nebudou moci dovolit posílat tam nějaké velké sumy. A čím méně tam posíláme, tím menší jsou i úroky i státní příspěvky. Ve výsledku tak ona částka nebude nijak závratná.
Naopak, zámožní lidé tam budou svým dětem posílat podstatně vyšší částku. Nakonec tedy získají podstatně vyšší sumu, než jakou tam vložili.
Je tedy jasné, že tento systém rozhodně není ideální. Pravděpodobně nejvhodnější by bylo jen změnit, především pak pravidla získávání státních příspěvků. Avšak k tomu pravděpodobně nedojde. Je tedy dobré zvážit, zda je toto pro nás skutečně tím pravým řešením. Někdy je totiž lepší svého potomka podporovat jiným způsobem.